koukni se na..................................:D

15. září 2009 v 13:57
http://westik.eu/video.htm
 

Ahoj

15. září 2009 v 13:54 | westíci
O WESTÍCÍCH


Charakteristika a povaha:
West highland white terrier pochází ze Skotska a dříve se používal jako lovecký. Westík - "velký" malý pes se v průběhu 20. století rozšířil po celém světě a to zejména díky svému osobitému vzhledu a veselé, kamarádské povaze. Svou výškou kolem 28 cm a hmotností 7 až 9 kg se ideálně hodí i do menšího bytu. Má dokonalou schopnost přizpůsobit se potřebám a životnímu stylu svého pána. Je velice vnímavý, sebevědomý a temperamentní. Rád Vás bude provázet i na dlouhých procházkách za každého počasí. Rád si hraje, je pro každou legraci, ale je třeba jasně stanovit meze, aby pochopil, kdo je pánem. Není křehký ani náchylný k nemocem. Je to robustní malé stvoření, které má rádo vzrušení a různé podněty. V žádném případě není westík nějaký mazánek. Navzdory své velikosti nechce, aby jej někdo nosil v náručí nebo vláčel v taškách. Chce stát všemi čtyřmi na zemi a pohybovat se. Pro děti je ideálním partnerem. Rád dovádí a běhá, je ovšem úkolem rodičů, aby svým dětem vysvětlili, že tenhle roztomilý pejsek není žádná hračka, nýbrž svéprávná bytost, jejíž práva a potřeby musí dítě respektovat. Kontakt a správné zacházení se psem dítě utváří a prospívá mu. Pes je učitelem, aniž by si toho dítě všimlo. Díky svému vzhledu a povaze je westík aktivní i do svého pokročilejšího věku, který na něm navíc není patrný.
Péče o srst:
Westík je plemeno hrubosrsté a upravuje se trimováním a to již od útlého věku. Péče o srst je u tohoto plemene velmi důležitá - při správné péči o srst westík nelíná. Znamená to alespoň dvakrát týdně pořádně vyčesat a 4x do roka otrimovat (příp.nechat otrimovat). Pak nemusíte mít obavy z chlupů v bytě či autě. Další zásada je, že westík se pokud možno nešamponuje. Stačí jen (je-li třeba) osprchovat nohy vlažnou vodou, případně za sucha vyčistit srst pudrem či speciální křídou.

koukni se na...

11. září 2009 v 14:11
koukni se na stranku v které je hodne informaví o pejskách
 


kukni se

11. září 2009 v 13:13 | mája |  Novinky
ahoj ma novy blogísek s kámoskou koknetre se na www.lucky17westyblog.blog.cz

pohádka??

25. srpna 2009 v 13:55 | *mája


Jim byl anglický setr. Pocházel ze Sedalie ve státě Missouri. Když mu bylo

dvanáct let a schylovalo se ke konci jeho života, nastával také soumrak

nejskvělejší psí kariéry, jaká se kdy udála a byla zaznamenána.






Anglický setr Jimmy


Psíkovi byly sotva čtyři roky, když jeho pán Sam Van Arschale, majitel hotelu,

objevil jeho mimořádné schopnosti. Zjistil totiž, že když vysloví jména určitého

druhu stromu, rostoucího na hotelovém trávníku, Jim odběhne, postaví se ke

.jmenovanému stromu a opře o jeho kmen packu. Obdobně rozlišoval asi
deset druhů automobilů a dokázal rovněž najít auto podle poznávacího čísla.

Pověst o Jimových schopnostech se rozletěla světem, když vyšlo najevo, že
dokáže předpovědět vítěze koň­ských dostihů. Van Arschale napsal například
na papír účastníky dostihů v Kentucky Derby, položil papír před Jima a zeptal
se jej na jméno příštího vítěze. Podle dokla­dů od očitých svědků, mezi nimiž
byli hodnověrní a pro­minentní občané Sedalie, položil setr bez zaváhání pac­
ku na jméno pozdějšího vítěze dostihu, jehož se zúčastni­lo šest koní. Van
Arschale si na vítěze nevsadil a nedovo­lil to ani nikomu ze zúčastněných. Nikdo
nesměl využít Jimova tipu. Jedna filmová společnost nabídla tomuto zá­
zračnému psíkovi milión dolarů za filmovou roli, ale do­čkala se jen zdvořilého
odmítnutí.

Psíkovi pozoruhodné výkony byly zaznamenány po­prvé v roce 1929. Během příštích pěti let musel Jim ab­solvovat spousty testů a bádání rozmanitých vědeckých skupin včetně týmu profesora Duranta a Dickinsona missourské univerzity. Tito muži také prováděli Jimova veřejná testování v Columbii a Missouri, jichž se pokaždé zúčastnilo asi tisíc osob. Profesoři dávali Jimovi in­strukce v několika jazycích:španělštině, italštině, němčině, francouzštině a samozřejmě i v angličtině, a pes úko­ly plnil bez jediné chybičky. Byl například vyzván, aby vkročil do davu přihlížejících a našel ženu v modrých ša­tech a bílém klobouku, dítě s dlouhými a světlými vlasy, muže s knírem a s holí. Na zahradě poté vyhledal jilm a platan. Vše splnil bez zaváhání.

Jim byl jednou rovněž pozván, aby vystoupil před missourským zákonodárným shromážděním, a i zde pro­kázal zcela udivující schopnosti. Tamější telegrafista vy­sílal zprávy z parlamentu morseovou abecedou, v níž by­la tečkami a čárkami zakódována jména poslanců. Pes morseově abecedě naslouchal, jména rozluštil a přísluš­né pány poslance také v jejich lavicích našel.

V roce 1956 byl Jim už skoro slepý a o intelektuální výkony projevoval stále menší a menší zájem, někdy se však dal přemluvit, aby se ještě do něčeho pozoruhodné­ho pustil. Tak tomu bylo i v období, kdy v USA probíhala prezidentská volební kampaň. Jim byl vyzván, aby vyti­poval jejího vítěze. Pes určil Franklina D. Roosevelta. Oči­tí svědkové s trpkostí poznamenali, že pes má svoje lepší časy za sebou a patří do penze, protože Roosevelt měl tenkrát velice málo volebních příznivců a s jeho znovu­zvolením to vypadalo bledě, přičemž političtí pozorova­telé nepředpokládali žádný zvrat. Jim měl samozřejmě pravdu stejně jako vždy předtím. Když v roce 1937 ze­mřel stářím, seděl v Bílém domě prezident Roosevelt přesně dle Jimova předpokladu.
Léto 1913 bylo pro profesora Schoellera a profesora Zieglera z berlínské univerzity opravdu velice rušné. Ne­jenže strávili dva měsíce se zázračnými elberfeldskými koňmi, ale věnovali se několik týdnů i výzkumu zcela mimořádných vlastností psa Rolfa, který patřil Paule Moekelové z Mannheimu.

Rolf byl zpočátku označován jako bedlingtonský te­riér, později však o jeho čistém rasovém původu zavládly pochybnosti. Na jeho rodokmenu ovšem pranic nezáleže­lo, vezmeme-li v úvahu jeho mimořádné projevy inteli­gence, které se zřídkakdy objevují v dosud nesoustav­ných světových psích dějinách. Podle majitelčina svě­dectví vyšly Rolfovy mentální schopnosti najevo poprvé při malé rodinné konverzaci. Paní Moekelová kárala svo­ji dcerku za omyly, kterých se opakovaně dopouštěla při sčítání malých čísel. V žertu řekla svému dítěti: "Jsem si jista, že náš Rolf by to spočítal bezchybně." Potom se pa­ní Moekelová obrátila k Rolfovi a zeptala se jej, kolik jsou dvě a dvě. K jejímu velikému překvapení se Rolf vztyčil na zadní a pravou přední packou ťukl svoji majitelku čty­řikrát do ramene. Ta pochopitelně užasla a předložila před Rolfa další podobně složitý úkol. Rolf odpověděl bezchybně i na další otázky, ale pak se zřejmě cítil una­ven a odešel z místnosti. Dřímal na zahradě a zanechal za sebou šokovanou rodinu.




Bedlingtonský teriér Rolf

Paní Moekelová naučila svého Rolfa postupně abece­du, kterou zvládl podobným způsobem jako elberfeldští koně: i on vyťukával packou různý počet dotyků, aby zo­becnil jednotlivá písmena a čísla. Podobně jako u koní byla z výuky Rolfa vyňata písmena V, Q, Z a X, protože je­jich vyjádření představovalo už neúnosný počet úderů.

Když pánové Schoeller a Ziegler prověřovali Rolfovy schopnosti, zjistili, že pes sčítá i odečítá, zvládá malou násobilku a umí číst, což byl strop jeho možností. Uměl vyhledat abecední znaky, aby pojmenoval předměty či obrázky, které mu byly předloženy. Doktor Ziegler napří­klad před Rolfa položil vázu s kyticí a zeptal se jej, co to je. Pes neváhal a vyťukal packou: "Sklenice s několika květinami." Experimentátoři zjistili, že Rolf rozlišuje bar­vy, umí spočítat peníze i rozpoznat drobné mince.

V podobných zkouškách pokračoval s Rolfem i známý profesor William
Mackenzie z ženevské univerzity, který zkoumal, kolik slov dokáže psík použít
a zda jim dosta­tečně rozumí. Jedním z pojmů bylo slovo podzim. Pes byl
dotázán, co se pod tímto pojmem skrývá. Rolf oka­mžitě odpovídal údery své
packy: "Čas jablek." Poté Mackenzie ukázal Rolfovi obrázek s namalovanými
čer­venými a modrými čtverci a pes na to ihned odpověděl: "Množství červených
a modrých krychlí."


Další muž, který zkoumal Rolfův inteligenční potenci­ál, byl viceprezident

pařížského psychologického ústavu Edmont Duchatel. Přijel za psem z velké

dálky, aby pak potvrdil všechny závěry učiněné Schoellerem, Zieglerem

a Mackenziem. Navíc podal jedinečné svědectví o přího­dě, která se udála v

přítomnosti jeho sekretářky, afekto­vané dámy středního věku, jež byla vyzvána,

aby i ona položila slavnému psíkovi nějakou otázku. Dáma se ze­ptala:

"Nemohla bych pro tebe něco udělat?"

Rolf odpověděl:,,zavrť svým ocasem."!!!

Kříženec Chris



Doktor Henry Nugent, profesor vývojové psychologie z Rhode Islandu, říkal

následně uvedenému případu ,živoucí záhada", nepodařilo se mu ji ale

rozluštit. Myslel tím psíka Chrise.


Výzkumníci reprezentovaní doktorem J. B. Rhinem, slavným parapsychologem

z Dukeovy univerzity, nazvali Chrise ztělesněnou záhadou, u níž neexistuje

možnost objasnění.

Majiteli Chrise byli pán a paní Woodovi z Greenwi­che. Svého čtyřnohého

přítele se nikdy nepokoušeli nijak pochopit, čímž si nepochybně ušetřili

spoustu času a sta­rostí. Tuto snahu přenechali raději ostatním. Chris měl za

předky stavěcího psa a jakéhosi pouličního bastarda. Plodná náhoda ovšem

stvořila neobyčejně přátelského a bystrého tvora, který sdílel rád svůj domov

s dvěma velkými kočkami. Většinu svého času trávil Chris psími starostmi:

očmuchával rohy, blatníky aut, honil králíky, štěkal na slepice a bezhlavě lítal

jen tak pro radost. Když ale dostal patřičné příkazy a dokázal se soustředit
,
mnoh­dy prokázal, že jeho rozumové schopnosti jsou v něk­terých ohledech

srovnatelné s lidskými.




Podle sdělení Chrisových pánů se jeho schopnosti vyjevily v roce 1955, kdy se

Woodovi před svým návštěvní­kem zmínili, že jejich pes umí počítat do desíti.

Návštěv­ník projevil zájem o praktickou ukázku, a tak Chris před­vedl sv

oji matematiku ťukáním svých hbitých pacek na opěradlo křesla. Během

několika dalších týdnů zjistil pan Wood, že Chris je nejen učenlivý, ale i

ctižádostivý a má zájem se svému pánovi vyrovnat. Wood totiž zjistil,

že Chrisovi nedělá potíže počítat do milionu. Pak Chris stejně rychle zvládl

druhou mocninu a odmocninu a po­tom i třetí mocniny. Překvapený domácí

učitel zjistil, že jeho pes ovládá všechny matematické úkony od nejjed­

nodušších až k nejsložitějším.


Uměl Chris i něco jiného? Pan Wood napsal písmena abecedy na kartony a

položil je na podlahu. Vysvětlil psí­kovi, že každému znaku patří jisté číslo a

tato čísla před Chrise rozložil. Během několika minut Chris tento prin­cip

pochopil a zobecňoval jednoduché abecední znaky pat­řičným počtem úderů

svých pacek. To vše se Chris na­učil v říjnu 1954 a od té doby vyťukal svými

packami tisí­ce odpovědí na nejrozmanitější otázky pomocí kódu, osvojeného

při prvním předvedení.


Chrisova schopnost zodpovídat otázky byla prověře­na více než

padesáttisíckrát. Jeho majitelé a ochránci ne­dělali s Chrisovými schopnostmi

žádné ciráty, ani za je­ho výkony nepřijímali blahopřání. Psíkovy schopnosti

předváděli i nedůvěřivcům, jenže pak byli nuceni svého čtyřnohého kamaráda

bránit před obviněními z podvodů anebo z ďábelského mámení, které by bylo

záhodno, aspoň podle mínění těchto osob, od kořene zlikvidovat.

Chris byl testován nejen vědci z Rhode Islandu a Du­ke, ale i vědeckými

kapacitami z Dupontu. Ty si na psíka nachystaly matematické chytáky,

k jejichž vyřešení bylo třeba za obvyklých okolností elektronické kalkulačky.

Chris nedokázal tentokrát sdělit výsledek naráz, jak to či­nil ve většině případů

, na vyřešení úlohy potřeboval čtyři minuty. Vědci, kteří chyták připravovali, však

sami potřebovali k jeho vypočtení deset minut, a to si ještě vypo­máhali

kalkulačkou!

"Jak jsi to dokázal?" zeptali se psíka

.

Pes odpověděl za pomoci abecedy a údery své packy: "Zázračný pes!"

Vědci neshledali důvod, proč by s jeho vysvětlením neměli souhlasit.

svět psů

23. srpna 2009 v 17:59 | *mája
Odbíráte časopisy o psech??
Jestli ano tak....
Jaký??

Já odbírám časopisy:psí svět a pes přítel člověka

ale
Jestli odbíráte nějaké časopisy nebo máte nějaké kniy opsech tak dejte návrh

jezevčici1

20. srpna 2009 v 20:52 | *mája |  jezevčíci
Další jména: Zwergteckel (trpasličí), Dackel, Teckel, Dachshund
Země původu: Německo
Délka života: 11 - 12 let
Hmotnost: trpasličí typ: 3 - 4 kg, normální typ: 4 - 7 kg, velký typ: 7 - 9 kg
Výška: trpasličí i normální typ 13 - 25 cm
Barva: různé barvy
Doba vzniku plemena: 20. století
Původní využití: norování na jezevce
Využití dnes: společník
Charakter a vlastnosti:
Jezevčík je inteligentní, živý pes, velice oddaný a věrný svému pánovi, je výborný hlídač, přátelský, má vyrovnaný temperament, je náruživý a vytrvalý. Je to vynikající hbitý lovecký pes.
Vzhled:
Protáhlá hlava, výrazné nadočnicové oblouky, dlouhý a štíhlý čenich, postava nízká, krátkonohá, silné svaly po celém těle.
Historie:
Jezevčík je znám již od středověku. Postupně se šlechtili psi vhodní pro lov v podzemí. Toto plemeno je uznáváno jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen.

noviny už jsou

20. srpna 2009 v 20:48 | * mája


Genius

dnešní téma jezevčíci 1
Vážení přátelé, Chovatelská ročenka 2008 právě vyšla! Tato ročenka obsahuje úplný a kompletní přehled jedinců zapsaných v Plemenné knize za rok 2008 (narození jedinci, importovaní jedinci), dále pak kompletní přepisy všech posudkových listů z výstav a přepisy soudcovských tabulek jedinců předvedených v daném roce na výstavách a zkouškách, seznamy šampionů exteriéru i práce za dané období.



O starosti a radosti kolem jezevčíků se dělíme s manželkou a její matkou. K chovu jezevčíků jsme se dostali náhodou. Dědeček mojí manželky ( dříve choval Irské setry ) si na stará kolena koupil štěňátko jezevčíka dlouhosrstého standardního ( Karina z Polesí Vápenky ). Bohužel než toto štěňátko vyrostlo, tak dědeček vážně onemocněl a zemřel. Fenka zůstala u nás a nikdo nevěděl co s ní. Věděli jsme, že dědeček chtěl fenku cvičit a jet s ní i na některou výstavu, tak jsme to zkusili sami a podařilo se nám tuto fenku úspěšně uchovnit.
Z jejího prvního krytí jsme si domů přivezli štěňátko jezevčíka dlouhosrstého trpasličího ( Perameles z Debry ) a tuto fenku se nám taky podařilo úspěšně uchovnit. Z třetího vrhu Kariny z Polesí Vápenky, která jíž pro svůj věk v chovu skončila, jsme si nechali standardní fenku Cassii z Ostrožských jezer. I po Perce ( Perameles z Debry ) jsme si nechali mladou fenku Ericu z Ostrožských jezer.
Bydlíme v malém městečku na jihu Moravy, kde jsou naše fenky a štěňata chovány v rodinném domku s možností výběhu na malém dvorku se zahrádk

fenku nebo psa ??


Zde se rozhodujte podle svých možností s přihlédnutím ke svému okolí. Jestliže mají sousedé v okolí samé psy a pokud nechcete odchovávat štěňata, tak si kupte raději psa. Pokud se chcete stát chovatelem tak si samozřejmě pořídíte fenku. Musíte však počítat s dobou jejího hárání ( asi 25 dní většinou 2x do roka ) a po tuto dobu si ji hlídat. Fenky taky nebývají tak dominantní jako psi a snáze se začleňují do rodinné hierarchie.



Jak velkeho??


Pokud chcete jezevčíka do venkovního kotce, nebo pro loveckou praxi tak si raději zvolte jezevčíka standardního. Jestliže chcete jezevčíka do bytu, nebo jenom příležitostně pro práci do lesa tak je vhodný i jezevčík trpasličí/králičí. Jezevčík standardní váží do 10 kg a jezevčík trpasličí/králičí do 5 kg. To to si musíte uvědomit hlavně v případě že bydlíte v domě s hodně schody bez výtahu ( po schodech by neměl běhat )

pokracování příště


noviny se blíží

20. srpna 2009 v 20:42 | *mája |  Novinky

PSÍ NOVINY

Psí noviny už budou ješte pár maličkostí a bude hotovo


Kam dál